MADE IN HOŘICE

12.12.2008 15:38

HOŘICKÁ TRAŤ
Pojďme se nyní projet, nebo projít po závodní trati. Když Tě depaři pustí na trať , tak sjedeš pár metrů z depa a jsi tady…jsi na té respektované, obávané, ale i milované trati. Tak pěkně se usaď, zaklapni plexi a první kolo si spolu vychutnáme i jinak.

Mineš startovací věž, kterou jsme kdysi brigádně postavili a před sebou vidíš první pravou zatáčku. Ta nemá žádné jméno, ale už si tam ustlalo několik borců. Vlastně ještě před touto první zatáčkou upadl kdysi tovární jezdec Jawy, Zdenek Bíma z Hořic. Ale my jsme v té první pravé pod startem a já pamatuji Henryho Salu z Holandska, kterému tady bylo krušno. Tenkrát pršelo a Henry si nešetrně cvaknul o přední brzdu …no a bylo to. To tam ještě nebyly sítě! Ale nizozemský pilot se zvedl a odkráčel zpět do depa po svých.

Dalším byl i populární Knoflík, jak se přezdívalo René Knöflerovi z Německa. Bylo to v roce 2004, tedy v roce, co nám před závody padal sníh, vlastně taková zmrzlá krupice. Knoflík ve dvackách Podlipákovi ujel. No ale znáte Oldu, začal Knoflíka dotahovat a to tak silně a rychle, že to pak sympatický Němec neuseděl a chytil se do záchranné sítě. V roce 2006 ho napodobil jeho krajan Johannes Kehrer, který tam ztrestal svou MZ ve třídě Supermono.
V roce 2014 zde došlo k nehodě Michaela Pearsona, který po kontaktu s klouzajícím motocyklem Petra Bičištěho padá do sítí. Dramtické okamžiky. Mr.36 je už po rekonvalescenci v pořádku.

No, takže tu první pravou už známe, ale musíme sklápět hned vlevo, je to vlastně takové „esíčko“. Zde se slangově říká Na Cikánce. Vlastně ani nevím proč. Možná se tam chodila dívat na závody nějaká cikánka, těžko říci….Ba ne, to byl jen vtip…Ale proč Cikánka, to se v této knize ještě dočteš. V té levé spadnul Karl Heinz Kittler z Německa a pak také jeho krajan Hans-Peter Reichel.Ten ke vší smůle po highsideru přepadl přes řidítka a spadl na záda tak tvrdě, že to znamenalo zranění míchy a trvalé upoutání na invalidní vozík.

Svoje si tam také „užil“ Bíťák, tedy Pavel Bittner, když tam ve warm-upu havaroval. Byl jsem u toho, když si Petra Lukáš Pešek pak v depu dobíral, že spadnout ve warm-upu je „umění“ a to , že se mu ještě nestalo. Na Cikánce, také upadl Mašek alias Mazzda. Ano čtete správně, upadl na Cikánce a ne na cikánku. Mazzda, jak přezdívají tomuto klukovi tam ukázal salto mortale , i tady síť splnila svůj účel.
Tak, esíčko Na Cikánce, máme za sebou a po krátké rovince přijíždíme k jedné z TOP zatáček hořické tratě.

Ano, jsme v zatáčce U Nálevků. Jenom na vysvětlenou. Tento název je podle jména majitele domu, který v zatáčce stojí, ne tedy podle pivního stánku, který je na druhé straně silnice.Tak a tady bývá rušno dosti často. Spadl zde mimo jiné i Jeho Veličenstvo Venoušek Párus už v době svého pokročilého věku. Spadl tady i zelený expres a populární postava Ruedi Gächter ze Švýcarska. Předváděl se tady ale i Eda Klimek, nebo Atilla Cszöcz z Maďarska. Ale i Šmudla Martin Loicht se tady marně snažil na vodě zkrotit svůj stroj. Cagiva Kedziora tam lítala vzduchem, zatím co Martin Kamenický se na své Cagivě bořil do balíků slámy.V roce 2007, tam při závodech Klasik spadli hned dva najednou a to hvězdy této kategorie, tedy Neuimar a Fürböck. Své by mohl vyprávět i Kamil Holan, kterému v nájezdu uchcalo zadní kolo a musel jet rovně. Cestou rozjel batoh se svačinou traťákům a sám pak skončil v kotrmelcích.

Opouštíme zatáčku U Nálevků a máme před sebou kopec dolů do města, pěkně na srdíčko. My říkáme, že jedeme z Borku. Dole pod Borkem přesně u hospody, je nutné už intenzivně brzdit, abys zvládl pravej vingl Pod Borkem. Kdysi dávno v této zatáčce bývala statná stoletá lípa. Říkalo se tam „ U lípy“…proto se také blízké sídliště jmenuje Pod Lipou. I tato zatáčka nadělala mnohým jezdcům problémy a to i takovým formátům, jakým je v Hořicích Roman Boček.Ten zde upadl a jeho motorka skončila na střeše blízkých garáží.
I tady si lehnul Kamil 74 a taky Mrtvola 33 a taky třeba John Garlick .A jedeš po rovině, míjíš hospodu přezdívanou „Hračkárna“, projíždíš vrchní částí náměstí, mineš budovu bývalých jeslí, jinak nejužší místo na trati a už musíš mačkat brzdy.


Jsme v zatáčce U Koruny. Je zde restaurant Koruna, tak zatáčka nemůže mít ani jiné jméno.Je to opět pravej vingl, i zde je to divácky oblíbené místo. A také fotografové zde rádi loví, jelikož zde jezdci jedou pomalu. Jeden příklad pádu za všechny je případ německého jezdce Thomase Lucase, jinak několika násobného vítěze 300 ZGH. Když zde začínal, tak se trať pilně učil a jednou jaksi zapomněl u Koruny zabrzdit…takže nejel doprava, ale rovně…sice stál na brzdách, ale rychlost byla příliš vysoká, navíc najel na kanál a po skoku upadl a skončil i s motocyklem pod zaparkovaným automobilem, který stál v úctyhodné vzdálenosti od jmenované zatáčky. Svůj boj o podium tady ukončil Udo Reichmann, když v jednom z pamtátných závodů neustál bitku s Indianem a Cowboyem Jirkou Brožem.

Projeli jsme tedy Korunu a hned následuje prudká vlevo.Poblíž je Hasičský záchranný sbor, tedy zatáčka U Hasičárny. Odsud jsou super fotografie, které jsou foceny od zadu. Vidíte zde jezdce v náklonu a kousek od obrubníku na levé straně. Zde spadl v Supermonech Vacek, který se smekl po oleji, který mu vytékal z jeho motocyklu na zadní kolo. Už jsi jistě zaregistroval, že stoupáme do kopce, čeká nás rovina a opět pravá nepříliš oblíbená zatáčka.

Ta má názvy hned tři..U Hroníků, nebo U Schodů, ale také Svodidlovka…platí jedno druhé i třetí.. V této zatáčce si poslední roky staví tribunu parta mladých fans, kteří tam bouřlivě povzbuzují…nechybí státní vlajky, trumpety a samozřejmě notně hlasitý projev. Zdejší poměrně klidné místo se ale taky zapsalo černým písmem.Havaroval zde Matýsek Turna. A po několika dnech v nemocnici jsme se zděšením museli přijat zprávu, že Matýsek zemřel. Na výjezdu havaruje také Luboš Jelínek a jeho padající motocykl srazí Petra Holance, oba vyvázli celkem v pohodě, ač Holik se proletěl vrtulníkem do Hradce Králové. Trať stoupá stále do kopce, ven z města.


A je tu další oblíbené místečko, i moje . Ano, zatáčka Na Jabloňáku. Proč Jabloňák?. No protože je to u ulice , která nese název po panu Jablonském. Tato zatáčka je kouzelná ze všech pohledů, proto i zde se s oblibou fotí a natáčí. A je jedno, jestli stojíš vně nebo uvnitř zatáčky. Obzvlášť apartní jsou výjezdy s levým kolenem těsně nad obrubníkem. Při nájezdu do této zatáčky, kvůli technickým problémům spadl Radek Urbanec. Na výjezdu si Fantomas Jirka Fejta škrtnul o pneumatiku vytyčující trať a lehce ji posunul do silnice. Fejtič sice z motorky nespadl, ale předvedl tam úžasná gymnastická prostná. Za ním jel Michal Sali Salač.Ten si ťuknul o onu pneu, co tam rozhodil Fejtič. I Sali se snažil vybalancovat, ale to už byl v trávě a tam sebou žuchnul.

V posledních letech je už tradicí, že na vnější straně této zatáčky vždycky vyroste hospoda U Šuliho. Takže máš za sebou i Jabloňák, teď se protáhneš kolem břehu mineš plot u internátu, mineš Villu Annu a máš tu Vodojem.

Onen zmiňovaný plot u internátu vyzkusil Falout, když tam zlomil svou krásnou Hondu, bohužel si přitom zlomil i svou nohu. V nájezdu k ukrutné zatáčce U Vodojemu spadl Marek Zima z Hořic, který přeletěl všechno co měl před sebou a spadl do blízké zahrady. V nájezdu také havaroval Antonín Pražák, vinou bylo srdeční selhání. Bohužel Antonín jej neustál….

Zatáčka U Vodojemu…další atraktivní místo, počítáš je, kolik jich už je?? Jsme zhruba v polovině tratě, kdysi zde bývalo druhé hlasatelské stanoviště. Poslední roky je zde stanoviště Vodojem Road Racing Company. Zde se padá poměrně často, zatáčka se musí správně najet a pak bývají problémy i na výjezdu. Nutí tě to, abys potáhl za plyn dříve, rychleji a razantněji než soupeř…a ouha..musíš nalehnout na přední kolo a tu svou potvůrku krotit.

Jak ji povolíš uzdu, mohl by ses tady pěkně vyválet. Rosťa Nečesánek tady zahodil svou Kawu. Viděl jsem tady spadnout i dva veteránisty, jména si už nepamatuji. Po zadním opustíš zatáčku, tedy ne po zádech jako Victor Gilmore z Irska, nebo LaBuche Goetschy…nebo snad stát na hlavě jako Corpse 33….U vodojemu se válel i RiČi, Wolfi a taky Kamil. A stále stoupáš výš a výš.

Teď se musíš protáhnout úsekem, který není mezi jezdci oblíbený. Je to taková dlouhá levá, není tady moc vidět. Tady předvedl neskutečný artistický kousek Sali.Spadl dolů v pravo z náspu a i s mašinou se koulel dolů po stráni, skoro až do zatáčky Na Jabloňáku. Zde havaruje Rene Lohse a jeho motocykl zasáhl traťového komisaře. Tan se musí podrobit operaci nohy a musí vytrpět dlouhou rehabilitaci.V tomto místě při závodech České Tourist Trophy, došlo k ne příliš pěkné kolizi hned tři sidecarů.

Ale to už máš před sebou levou zatáčku U Halířů. Dům přímo v zatáčce patřil výbornému hořickému jezdci, Pepíku Barešovi, který tragicky zahynul na závodech v Chomutově, takže by se zatáčka také mohla klidně jmenovat, Barešova zatáčka.
Na výjezdu z této zatáčky se na tebe směje autobusová zastávka. Je nová, protože na tu starou se už nemohl Honza Janeček koukat, tak ji tam se svou Suzou zbořil a bylo to.No a teď můžeš konečně trochu zalehnout za plexi a jet taky chvíli rovně. Pořád jedeš do kopce, ale už vidíš jeho vrchol.

Jo, jsme na Křížku. Tento horizont, je nejenom vidět,ale i cítit. Je nutné včas ubrat, abys tady neodlepil mašinu od silnice. Peťa Javůrek by mohl vyprávět, jak to bolí, když si sedneš rozkročmo na nádrž. Křížek je místo, kde vjedeš do lesního tunelu. Je to tedy změna i na oči. Hned za Křížkem ale musíš brzdit a motorku mačkat k pravému břehu, nebo ti ta pravá zatáčka nebude stačit.

Jako nestačila Andy Preiningovi, který tady ulehnul. Jel po zadku mimo trať do mlází a tam si poranil svoje mužství, které mu muselo pár odborných stehů spravit. Úsek od Křížku k Lošánce, je pro jezdce takový Bermudský úsek.

Bohužel si vyžádal život Roina Bořkeho, který zde po kontaktu s Jirkou Cabukem havaruje. V tomto místě spadl i domácí Olda Podlipný a o něco níže i Mirek Pažitka Pažitný.
A najíždíme k zatáčce, která dlouho jméno neměla .Říkalo se …to je ta velká levá za Křížkem, ale po diskuzi s fanoušky a diváky, bylo v roce 2008 rozhodnuto, že tato zatáčka se bude jmenovat Na Lošánce. Navrhl jsem její jméno podle zdejšího názvu lesa, který vede podél této zatáčky…i zde se dobře dívá na závody, protože se na jezdce díváme shora. Tady se Mára Červený chtěl předvést divákům, bylo už po odmávnutí.Ale jeho trik jaksi nevyšel a Mára se tam vyvalil a poslal svou Hondu do lesa.Pepa Kubíček ho asi nepochválil, ale stalo se.No dobře, my pokračujeme v krasojízdě.

Mírná pravá, mírně z kopečka, ale prudce na brzdy, nakopat tam za jedna…a prudce vpravo…tak už doufám víš, proč tohle je Lukaveckej vracák. Než ale vjedeš do Vracáku musíš projet takovou možná lehkou pravou…ale…LaBuche, Schmidt, Kamenický, Pearson, Rasocha tam rozbili své motorky…o kousek níž byl v příkopě Mareček a taky pan Steege.

Vlastně, proč Vracák jsi už poznal, ale proč Lukaveckej? No protože, kdybys náhodou byl dlouhej na brzdy a pustil to rovně, pak bys dojel do Lukavce. I tady se ohrála divadelní představení. Někomu tady lehce ukápl olejíček a za ním padal jeden za druhým. Nezapomenutelným zůstane souboj mezi Dekánkem a Hlavatkou, který se rozhodl právě zde.Dekoš Petce tak vybláznil, že to Petec tady neubrzdil prakticky už bez brzdových destiček jel rovně. Taky se zde vyřešil tvrdý souboj mezi Auingeren a Meidingerem. Oba hoši z Rakous, se do sebe ta zakousli, že musel Gusti Auinger spadnout do lesa . Meidinger, ale zpomalil a počkal, až jeho krajana pořadatelé vytáhnout zpátky na trať a bitva mohla pokračovat.Ale Auinger to svému kámošovi gentlemansky vrátil a nechal ho vyhrát.

Upadl tady i Voit, zlomil si tu malíček a bylo po nadějích na věnec. No i tady si chvilku na asfaltu poležel Vlčák Kamil a taky Indian taky ukázal jak rychle se umí zvednout ze silnice.

Za tímto vracákem máme první dachovské esíčko, které nese jméno legendárního Bohouše Staši. Bývalo tady vždy narváno. Když do Hořic jezdili diváci z bývalé DDR, tady to byl jejich pelech. Těch německých diváků, sem jezdilo každý rok tak 8.000. Měli i své policajty, kteří si je hlídali. Když už jsem zmínil tuto část publika, musím na ně prozradit i toto. Oni sice přijeli na závody, lesy byly plné MZ a Trabantů nebo Wartburgů, ale přijeli si také vypít naše pivo. V pátek večer už jsi v Hořicích nekoupil jeden lahváč. V lese kolem tratě vznikala divoká tábořiště a tam se pilo, pilo, spalo a pak zase pilo. V sobotu ráno jich byly plné příkopy. Naše pivo je vždycky dokonale srazilo na kolena a potom jim praštilo i celým jejich tělem o zem. A oni, tam kde se jim nohy podlomily, tam zůstali ležet. Pak v kocovině probloumali zbytek dne a ze závodů někteří moc neměli.

No , ale my pokračujeme. Na výjezdu z první esíčka spadnula i legenda, tedy Bohouš Staša. Tak jako obvykle, jel první na své číze, a tam na výjezdu spadl. Důvod? Údajně mu stříkající benzin rozleptal rukavici na pravé ruce, tedy tam kde se tahá za plyn. A když chtěl Bohouš ubrat…ouha..nic…přilepená rukavice nevrátila plyn a Bohouš se poroučel.

Zde skončila jízdu posádka side Marušky a Ilji Zachovalových. V roce 2014 tam divoce havaruje Rosťa Nečesánek na Hodně 750 v závodě Klasiků. Po vyjetí ze Stašova eska, je takový rychlý, krátký sešup dolů, ke druhému esíčku.

Tohle místo, je přímo úžasný. Kdo neviděl , neuvěří, Výjezd z prvního „eska“, mírný hup na silnici…plnej kvalt..přední kolo ve vzduchu, rychle ho vrať na zem…prudce na brzdy a pak to musíš pustit do druhého dachovského eska. Hop vpravo..a hned hop vlevo..pozor na výjezdu, abys tam nechytil krajnici jako Miloš Urbanec. Pak z toho byla zbouraná brána na druhé straně silnice. Obdobný výlet tam podnikli i dva borci na side. Zde taky došlo ke kontaktu Kamila Holana a Didi Gramse.

Zde se odehrála dramatická chvíle . Stalo se to v roce 1995 ve třídě Superbike. Na startu vedle sebe dva rafani. Franz Heller a Radek Urbanec. Těsně před startem jsem chytil Radka za ruku a popřál mu hodně štěstí. Celé jezdecké pole se vzepjalo a odlétlo smerem k městu. Viděl jsem že Radek a Franz byli na špici, Vešel jsem do startovací věže a slyšel emotivní křik do vysílačky lékaře. Lékař vyzval onoho traťáka, aby hovořil ještě jednou a pomaleji, všechno jsem si vyslechl a podlomila se mi kolena. Seděl jsem tam na zemi a bylo mi hodně zle. Co se tam odehrálo? Franz na čele, pár metrů za ním Radek, potom pauza a pak celé jezdecké pole.Těsně před druhým „eskem“ se Radek rychle blíží na záda Hellera, ale….zahulí se mu z gum a je vidět jak Radek pokládá motocykl, aby do Hellera zezadu nenarazil…problém byl v zaseknutém plynu…?? Ale pád pokačuje. Zatímco nic netušící Heller naklání motorku vpravo, dojíždí ho po zemi letící Urbanec a podraží tělem zadní kolo Suzuki Hellera. Ten v momentě nekontrolovatelně letí vzduchem a rozráží balíkovou barieru. Nekontrolovaně také letí i Suzuki Urbance, vymete příkop a letí dál a doslova se rozstřelí o statné smrky. Radek vstává a odchází, u Franze je už lékařská pomoc. Na trati je sanitka, mezi lidmi panika, křik…červená vlajka závod je zastaven. Až pak je patrné, že letící motocykl zasáhl jednoho diváka.300 ZGH poprvé navštívila smrt. A neměla by nárok, jenom kdyby…onen mladý divák nestál v zakázaném prostoru, byl tam odtud vykázán pořadateli..nechtělo se mu odejít, tak byl odnesen policejní hlídkou…těsně před příjezdem jezdeckého pole tam ale znovu utekl a v momentě pádu obou jezdů se zvedl aby lépe viděl….bohužel…to se mu stalo osudným….
.
Toto esko se tedy jmenuje Urbancovo esko, ale zažitý je též název Šafránkovo esíčko.

Po výjezdu z Urbancova eska, je po krátké rovince zatáčka vpravo, jmenuje se U Dachovské hospody. Efektní místo, protože se tady pořádně nechá potáhnout za plyn a zvednout na zadní. Kdo chce, může si to ve stoje vyjet až nahoru.

Vyhoupneme se z lesa a máme před sebou cílovou zatáčku, tzv.Kudrnáčku. Mirek Kudrnáč, náš letitý startmarschall, ten si tady v roce 1961 ustlal a od té doby Kudrnáčova zatáčka.I tato zatáčka pamatuje dost pádů.Třeba ten, kdy spadli najednou Franta Šťastný, Špak, Kroon z Dánska a Schmied ze Švýcarska. Švýcar vedl celý závod a v posledním kole dojel tuto tříčlennou skupinu a začal je předjíždět. Došlo ke kontaktu a už to lítalo, všichni šli na zem.I hořický Jarda Kopp tam předvedl pěkné kousky. Jeho motorka se mu před Kudrnáčkou kousla a Jarda s nohama na zemi vyjel na stráň a zase dolů, přesně tak jako jízda smrti na pouti.

Já jsem asistoval u havárie Franze Lederera. Ten se mazal o první flek s Heinenem z Belgie. Oba za sebou vylítli z lesa a už jsme čekali, jak to položí do Kudrnáčky…ale…na Ledererově Yamaze došlo k technické závadě na předních šavlích…pád byl šílený…motorka naráží na hrazení a Lederer letí dobrých 50 metrů po vozovce. Heinen toto všechno sleduje jako šílené divadlo. Okamžitě zastavuje v boxech..odhazuje motocykl a už nepokračuje. Lederer se dosmýkal až k místu, kde jsem stál já. Nezapomenu ten jeho pohled..klečel…rozbité plexi na přilbě…a rudě krvavé oči…pak nátáhl ruku směrem ke mně…skočil jsem na trať a odtáhl ho na deku…tam ležel, než si pro něj přišli jeho mechanici…takže to byla Kudrnáčka….no a tím naše projížďka po legendární trati 300 zatáček Gustava Havla v Hořicích končí….

A OPONA SE ZVEDÁ
Depo, nebo-li parkoviště závodních strojů, nebo-li Fahrerlager, to je centrum všeho dění. Už od středy v týdnu, kdy se závody konají, jezdci najíždějí. Čím více se blíží závodní víkend, tím více houstne atmosfera. Depaři se mají co otáčet, aby všem našli dobrý plac na ubytování. Traťáci už několik dní makají na tom, aby byla postavena trať. Mají v tom už letitou zkušenost. V Hořicích se velice dbá na bezpečnost. Nejenom veliké jutové pytle, ale i záchranné sítě. Trať je obložená více jak 4.500 pytli a žoky, stavějí se zábrany, natahují sítě. Už i stánkaři krouží kolem tratě a hledají to správné místo, odkud budou prodávat svoje párečky a klobásky a točit pivečko. Závody bez párku a piva , nejsou závody. Samozřejmě, že nesmějí chybět ani chemické toalety, aby byl zajištěn komfort pro diváky . Už v pátek večer vypukne motocyklová horečka v depu. Jezdci stojí ve frontě na technickou a formální přejímku, spousta lidí se opět potkává, je slyšet samé pozdravy, tisknutí rukou…

Stánky v depu a hospoda jsou v obležení, Popíjí se a debaty se samozřejmě motají kolem závodů. Vzpomíná se na minulé ročníky, listujeme v programech a polemizujeme, jak dopadne ten letošní závod. Až hodně dlouho v noci se je spát. V sobotu ráno jsou první na trati opět traťoví komisaři a pečlivě si připravují svůj úsek. Ostatní pořadatelé se shromažďují na svých místech a každý si plní své úkoly tak, aby bylo všechno co možné nejlepší. Odstraňují se poslední nedostatky, je slyšet už i rozhlas. A už jsou slyšet i první stroje, depo ožívá, začíná den plný treninků. Po trénincích je podvečer a večer v depu ještě čilejší než předešlou noc. Jde spát ještě později, někteří jdou spát až nad ránem. Je tu nedělní ráno. Již od brzkého rána jsou na svých místech nejenom pořadatelé, ale už i diváci. Je celkem normální ,že už kolem sedmé hodiny přicházejí první. Slavnostní zahájení patří ke koloritu každý rok. Nástup jezdců, a pořadatelů, mažoretky, státní hymna, slavnostní slovo…potlesk…a pak se jde už na věc.


Odpoledne je věnované hlavním závodům. Program je poskládaný tak, aby gradoval. I když závodní stroje jsou dosti hlučné, je vždy slyšet diváky, jak hlasitě pokřikují…je to atmosféra, kterou nám leckde závidí. Dekorování nejlepších…a hned se jde na další třídu. Časový harmonogram se dodržuje…diváci jsou spokojeni…pořadatelé, nedávají na sobě znát únavu. Končí poslední vypsaná kubatura….končí další ročník….jaký byl?..no fantastický, úžasný….několika tisícový dav jde dolů do města..na trať vyjíždění první civilní auta a motorky…Hořice budou tak 2 hodiny v menším kolapsu, než diváci opustí město….
Loučíme se, tak ahoj a příští rok zase přijedeme…

MOTODROMY

06.12.2012 17:33
  dobrý web o motosportu http://www.moto-svet.cz/
14.02.2010 10:08
www.automotodrombrno.cz/go/    
14.02.2010 10:04
  www.autodrom-most.cz/                
17.12.2008 16:07
http://www.slovakiaring.sk 

CZECH LEGENDS

17.02.2019 11:00
30.12.2012 12:00
07.01.2009 10:02

Kontakt

Larry
Hořice
777292291 ladounek.hc@seznam.cz